Paolo je menší typický hřebec linie - EL; v roce 2009 při neoficiálním hodnocení dostal za typ 7,6 a exteriér 8,5 při vydání licence v roce 2011 přehodnocen za typ 7,2 a exteriér 8,0, v únoru 2010 byl na Německém Korüngu hodnocen za skok ve volnosti známkou 8. Jeho otec Asket hodnocen typ - 8,0; conformation - 8,0; - hodnocení Elita ,vítěz kategorie "Pracovních koní" na Světovém šampionátu v roce 2003, Virtuální světový šampion z roku 2004. Asket je prověřený ve sportu (vytrvalost). Je synem elitního plemeníka Turkmenského původu, hřebce 1195 Ekemen (nar. 1991) po otci 1066 Kemal, z klisny 2277 Elan. Ekemen je inbrední ve stupni IV x V, V na zakladatele linie, hřebce 100 El. Ekemen neabsolvoval dostihovou kariéru, dle sportovní výkonnosti byl oceněn 5,71 body (7,12 pohybové kvality, 4,3 skokové kvality), hodnocení je typ 7,8 bodu, míry 6,7 bodu, exteriér 7,5 bodu, výkonnost 6,0 bodu, potomstvo 8,0 bodu, plemenná třída elita.
Linie El, stejně jako linie Toporbai, se odvozuje z linie hřebce Baba Akhun. Ten byl otcem plaváka Mele Chadži Nura, který dal dva výborné syny, Toporbaie a Tugurbaie. Ze tří Tugurbaiových synů-plemeníků (100 El, 334 Bergut a 620 Tugur) se nakonec prosadil pouze 100 El, narozený z Mele Kushovy dcery 177 Elkab. 100 El, zlatý hnědák, nar. 1932 byl typický, temperamentní, harmonické stavby těla, se suchými končetinami, dlouhými spěnkami a lehkým, energickým pohybem. V rovinných dostizích podlehl pouze nikdy neporažené klisně 351 Pel.
Jeho matka 177 Elkab byla jednou z nejlepších dcer Mele Kushe. Na výstavě v roce 1940 získal El Diplom I. stupně. El se stal otcem výborných klisen, a to Ezos, Enedžan, Elmyk, Etym, Elin, Elan, Elmaz, Elberdy a Eldžachan. Nejvýznamnější z nich pravděpodobně byla 1184 Elan (z klisny 740 Kedy), šampionka plemene, zakladatelka vlastní rodiny a jedna z nejproduktivnějších achaltekinských klisen vůbec - dala život 17 hříbatům.
Při produkci plemeníků El neměl moc štěstí. Dnes linie pokračuje pouze prostřednictvím hřebce 682 Almaz, vnuka Ela. Almaz, hnědák, se narodil v roce 1957 ve vojenské části Turkestánské válečné oblasti, po hřebci Enilmez (100 El-1237 Kartina), z matky Mantia (achalteke). Hodnocení Almaze bylo 8,0 typ, 8,0 míry, 8,0 exteriér, 9,0 potomstvo, zařazení v plemenné třídě elita. V roce 1961 získal na výstavě Diplom I. stupně. Almaz uhynul v roce 1969. Linie se dále rozšířila prostřednictvím Almazových synů - 861 Achal, 871 Gindukuš, 927 Fakel, 862 Bachar a 996 Mag. První tři zmínění patří k držitelům rekordů na dostihové dráze. Obecně lze říci, že příslušníci linie El vynikali výkonností na dráze, někdy ovšem na úkor typičnosti. To se nicméně selekcí zlepšilo a dnes naopak patří k tomu "lepšímu" v rámci plemene. Zásluhu na tom má zejména potomstvo hřebce 1010 Sovchoz 2 (871 Gindukuš-1630 Okis), jmenovitě Saklanma, Melesur a Polot.
Matka: Premia, vranka, 1999 třída - 1; line - Fakirpelvan; typ - 7,3; conformation - 7,0; Premia, má zajímavý rodokmen, kombinace linii Fakirpelvan a Ak Sakal. Její matka klisna Parfia, dcera šampióna Munira a jedna z najlepších stavropolských kobyl Pudokhan-y (matka světového šampióna Pelena a šampióna Ruska Piastra), po 1228 Maksut 2, vraník, 1989 třída - elite; line - Fakirpelvan; typ - 7,5; conformation - 8,0; byl ohodnocen dle sportovních kvalit, a to 7 body (7,12 pohyb, 6,9 skok). Na šampionátu Pyatigorsku (1996) získal diplom III. stupně. Otcem Maksuta je na dráze excelující vraník 1083 Omar (startoval jako 2-5 letý na dráze Krasnodaru a Makhachkale, z 20 startů zvítězil dvanáctkrát). Kromě úspěchů v dostizích získal Omar dvakrát (v roce 1984-5) Diplom II. stupně na chovatelském šampionátu. Matkou Maksuta je klisna 2014 Mushmula 3, narozena v roce 1981 v hřebčíně "Dagestanskij". Mushmula je jednou z nejlepších dcer plemeníka 960 Muchtar (linie Arab). Mushmula na dráze nestartovala, v chovu dala 12 potomků, mezi kterými nalezneme v dostizích i ve vytrvalosti úspěšnou 2820 Melanu 1 (po 1083 Omar), působící v hřebčíně Shael, její pravou sestru 2804 Martu 6, která dala v chovu na dráze výborného Mamaie (po 1079 Melesur), či Šampiona plemene, hnědáka Manas 6 (po 1095 Polot), který sám je již úspěšným plemeníkem.
Linie Fakirpelvan: Fakirpelvan narozen 1951 v Aškabádě. Roku 1961 byl označen jako elita. Šampiónem plemene se stal na Moskevské zemědělské přehlídce roku 1969. Je jedním ze dvou známých bratrů přivezených z Turkmenistánu do Těrsku, kde úspěšně založili svou linii. Byl po 629 Fakir Sulu (Sluchai), z 647 Egoza (Elik).
Fakirpelvan je inbrední 5 x 3 x 4 k Bek Nazar Al, a nese 7 linií ke Kutli Sakar přes Boinou a jednu ke Kutli Sakr přes hřebce 220 Sluchai. Jeho matka 647 Egoza je dcerou hřebce 100 El, a vnučkou bratra Bek Nazar Dor linie 198 Posman. Hřebec 175 Mele Kush se také objevuje v původu Fakirpelvana.
Fakirpelvan byl prodán z Aškabádu Vladimíru Shambourantovi, společně s jeho polovičním bratrem Gelishikli, a začali se užívat jako plemenní hřebci.
Potomstvo Fakirpelvan a vynikalo výkonností na dráze a i ve sportu.Držiteli dodnes nepřekonatelných rekordů na dráze jsou jeho synové 883 Kaltaman a 910 Opal. Hnědák Penteli byl členem ruského olimpijského týmu, se svým jezdcem V. Lysicinem vyhrál mistroství SSSR. Dalším úspěšným synem na dráze i ve sportu byl bělouš 915 Posman. Fakirpelvanův vnuk 1138 Arslan byl skokovým mistrem Uzbekistánu v letech 2000-2001 vedl žebříček skokových koní Středoasijského regionu. Hlavními pokračovateli linie se stali 910 Opal, 883 Kaltaman a 971 Chalif.
